002 Tři týdny na ARU
Během následujících tří týdnů se postupně snižoval počet hadiček vedoucích ze mne i do mne. Největší úlevou do té doby mi bylo odstranění drátu, který mi držel sevřenou čelist. Já tak mohl konečně otevřít pusu na cca 1 centimetr, což znamenalo, že se do mne vešla lžička s kašovitou směsí, kterou mě krmili následující měsíc. Věřte, že i ze sebehnunějšího jídla se dá udělat ještě hnusnější když ho rozmixujete. Já osobně si na jídlo celkem potrpim a vy co mne znáte, tak víte, že opravdu hodně rád vařim, ale to co mi tam cpali do pusy by fakt nežral ani ten nejhladovější pes. Podotýkám, že tuhle dietu č.1 (dieta kašovitá), jak tomu v Motole říkali, neměla na starosti tamní nemocnice, ale jídlo dodává nějaká externí firma, kterou jsem ještě neměl žaludek zjišťovat. Nicméně nemusím zdůrazňovat, že znovunabytou chuť k jídlu jsem rázem opět ztratil. Útěchou mi byly mnou velice oblíbené ovocno-zeleninové freshe, kterými mě moje rodina a blízcí bohatě zásobili. Bohužel freshe jsou sice zdravé ale když člověk nic jiného nejí a jen leží, tak si moc váhu neudrží. Když mě přijímali měl jsem ve zprávě váhu 75kg (kterou jsem dosáhnul celkem intenzivním cvičením v minulých 4 měsících z cca 84kg). Když jsem si stoupnul na váhu po propuštění domů, na displeji se objevilo 61,2kg. Může to být sen kdejaký ženský po přechodu, ale 14kg za bezmála 40 dní rozhodně není zdravé hubnutí :D První šly samozřejmě dolu pracně vybudované svaly. Ne že by jich teda bylo nějaký ohromný množství, ale něco tam bylo! No co, řekl jsem si, žiju! A alespoň si taky můžu v posilovně vyzkoušet nabírací fázi místo shazovací, kterou jsem tak dobře v minulosti zanedbával :) Ale dost bylo o jídle. Abych vám trošku popsal jak to z mého pohledu funguje na ARU - Jsou to boxy (pokoje) s postelema - někde je jen jedna postel, někde jsou dvě. Nevím to zcela jistě, boxy jsem vystřídal tušim "jen" tři. Na starosti vás má sestra, která slouží 12h směnu s tím, že se od vašeho lůžka téměř nehne. Jen na oběd vás přehodí na dohled jině sestře. K nápomoci jsou jí sanitáři, kteří pomáhají většinou s manipulací s pacientem, když je potřeba ho umýt nebo jinak opečovat :D však si to dokážete představit. Pokud pacient není schopen se ani otočit na bok, což byl můj případ, slouží jim k pomoci ještě takový zvedák, kdy pod váma protáhnou pásky, udělají taková nosítka a prostě vás zvednou nahoru jak na jeřábu. Při pacientech vyšších hmotností se určitě hodí i to, že zvedák je elektrický :) No a když už jste nahoře, tak vám po umytí, přepojení všech hadiček, drenů a převázání všech bandáží i převlečou postel. Dále má sestra nastarosti dávkování léků jejichž přesný harmonogram má na boxu v počítači. A že jich nebylo málo. Léky se podávaly buď v takoveých těch klasických plastových sáčcích jako výživa a fízák - všichni známe ze seriálu Pohotovst :) Dál se dala do takovýho přístroje obrovská injekční stříkačka plná daného léku a přístroj vám to dávkoval neustále - přímo do centrálního žilního katetru (Centrální žilní katétr je hadička, která se zavede do některé z velkých žil organizmu, které ústí do horní nebo dolní duté žíly. Většinou se jedná o podklíčkovou žílu probíhající pod klíční kostí, vnitřní hrdelní žílu odvádějící krev z hlavy a stehenní žílu v oblasti třísla). Dostával jsem i klasické prášky, ale ty mi většinou kvůli mojí zadrátovaný hubě musela sestra rozdrtit a rozpustit v jenom z mejch freshů a stříknout do pusy stříkačkou. Řeknu vám, že takovej mrkvovo-jablečnej fresh s příchutí neurolu je fakt mňamka! :D
Určitě jsem taky dostával spoustu léků na bolest. Pamatuju si jednou, jak mi asi nějak došly a personál lítal kolem zrovna přivezeného pacienta bojujícího o život. Znáte jak se vás vždycky doktoři ptají na stupeň bolesti na škále od 1-10? Tak tady jsem měl následujících 15 minut asi desítku (sestře jsem samozřejmě hrdinsky kýval na devítku :D). Po podání léku na bolest, jsem asi poznal jak se cítí těžce závislý feťák, když si po nesnesitelnym absťáku šlehne. Strašná úleva, konečně jsem usnul...
Kromě podávání léků měla sestra ještě jednu opravdu chuťovku. Když máte tracheotomii
(Tracheotomie představuje chirurgický výkon, při kterém je vytvořen otvor do průdušnice. viz. obr.) stává se velmi často, že se vám zahlení plíce a vy se začnete dusit. Od toho má sestra po ruce takový odsávátko z hadičkou, který vám krkem zasune postupně do průdušnice a hleny odsaje - vy potom můžete nachvíli zase v klidu dýchat. Tuhle činnost jsem upřímně nenáviděl, protože při odsávání se vyloženě dusíte a je to fakt krajně nepříjemný. Totéž jakákoliv manipulace okolo kanily v krku nebo přímo její převazování mi způsobovalo nekonečný záchvaty kašle. Joo s "trášou" jsem moc kamarád nebyl :) Dále máte každý den přidělenou doktorku. Nevím kolik má na aru na starosti pacientů, ale klidně bych řekl, že jsou 2, maximálně 3 na celé oddělení. Doktorka mě vždy přišla pozdravit, zeptat se mě jak mi je... no jak mi asi mohlo být :D Stejně sem jí neměl jak odpovědět. Po zanalyzování všech naměřených hodnot z obrovského množství přístrojů kolem mne se poradila se sestrou na dalších postupech a šla na pacienta vedle. Nutno teda podotknout, že jak sestry, tak doktorky (a samozřejmě bratří a doktoři) působili dost profesionálně a hlavně díky jejich vřelému přístupu jsem se tam - uvězněný ve svém těle - nezbláznil. Opravdu klobouk dolů před všema co pracují ve zdravotnictví, protože všichni víme, nebo alespoň tušíme, jak je to u nás s platovým ohodnocením v těchto oborech v porovnání třeba se sousedním německem :-\ Takže tohle patří vám sestry, zdravotní bratři, doktorky, doktoři... ZE SRDCE MOC DÍKY!
0 komentářů: